V ošuntělých šatech, s několika vrstvami ponožek a s nemytými vlasy se nám představuje na lavičce u ovocného sadu hrabalovský hrdina, hrdina na konci své životní cesty, který vzpomíná na svá bohatýrská léta a v okamžicích, kdy jej vyprávění ukolébá v milosrdný spánek, se před ním odehrávají příběhy jeho mládí v plné své barvitosti a kráse. "Pábitelským" viděním světa nám přibližuje časy konce monarchie a dobu první republiky. Společně s Rozvzpomínáním, které líčí osudy hrdiny od let třicátých př

Muž a žena - jediné postavy této hry, hrají hru o naplnění svého pozemského času - o lásce, nenávisti, samotě, radosti... A to bez velkých slov a s humorem. Sám autor svou hru označil za komedii. Inscenace je založena na precizních, až perfekcionalistických výkonech obou herců.

Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Dějově poutavý, průzračný i sugestivně symbolický příběh, připomínající lidem, že jejich život má individuální smysl i univerzální platnost a že jej mohou vzít sami do svých rukou.